_Reportáž z domažlického půlmaratónu:

Nedá mi to, abych se s Vámi nepodělil o své zážitky z půlmaratónu, který jsem absolvoval 13. Dubna v Domažlicích. Možná by stálo za to, abych pro začátek uvedl reakci mého trenéra Martina Cvetlera na to, že jsem se na půlmaratón přihlásil. Cituji: "To si snad dělá srandu" (pozn. red. - Neodvážil jsem se uvést plné znění). Jak vidno, můj záměr byl všeobecně schvalován jako dobrý nápad.
Do Domažlic jsem se dopravil autem - samotná cesta stála za to, na 150 km jsem málem třikrát naboural - a na tamějším náměstí, které v tu dobu už bylo plné organizátorů ( takový ty vandráci z AC Domažlice ) a běžců. Po prezentaci každý dostal čip ( jako pro psy ) a ve 14.00 byl start.
Tempo závodu mě překvapilo - člověk by řekl, že 21 kilometrů je dost dlouhá trasa pro turistický pochod, natož pak pro běh, ale všichni běželi, jako by to byla slabá desítka ( vůbec se raději ani nezmiňuji o vedoucí skupince ). Asi po 5 kilometrech se pole značně roztáhlo a já až do konce běžel ve skupince okolních asi 2 - 3 lidí. Po 10 kilometrech se dostavila první krize, která ovšem trvala prakticky až do konce.
Po doběhu jsem jenom rezignovaně sledoval vyhlášení vítězů ( ne, opravdu jsem nevyhrál ) a tombolu pro diváky, ve které všechny ceny vyhrál nějaký Lojza z Mrákova a vychutnával pocit běžce doběhnuvšího půlmaratón.

autor: Luděk Cigler

převzato z oficiálních stránek