_Mistrovství ČR dorostenců, dorostenek, juniorů a juniorek, Plzeň 2002

V pátek 21.6. jsme se pomalu už od 16,00 začali slejzat na našem stadionu v Hostivaři. Rozdělili jsme se do aut a asi v 16,35 vyrazili směr Plzeň. Pro pořádek připomenu, že jedno auto řídil Mirek Novotný a druhé Karel Bešťák. Já (Honza Kotrouš), Cigi (Jirka Cigler) a Chocholoušek (Adam Hloušek) jsme jeli s Mirkem Novotným, Vladimír Iljič Barešnikov (BBBBareš), Eva Jeřábková a Lucka Vadlejchová s Karlem Bešťákem. Rozhodlo se, že jako první pojede Karel a za ním my s Mirkem. Karel to hned od začátku pěkně smažil a dělal na dálnici myšky, jako by se nechumelilo. Do Plzně jsme (naštěstí) dojeli bez úhony na zdraví. Utrpělo akorát Karlovo auto, protože Bareš si dal na hlavu modrou barvu a mírně umazal střechu. Po odprezentování jsme se ubytovali na Internátu nějaké místní průmyslovky… Pokoje byli po dvou. Já jsem bydlel s Cigim a Adam s Barešem. No abych to tak zhodnotil: ubytování bylo v Ostravě i v Třinci lepší. Tady byli na pokojích jen 2 postele a 2 stolečky. Zkrátka nic moc. Náladu mi zlepšilo jen to, že jsme našli pod postelí schovaný kazeťák.
Večer jsme se ještě rozcvičili a následovně šli na večeři. Všechny místní hospody byli narvané k prasknutí, ale nakonec jsme se chytli. Sice jsme si museli přisednout k nějakému místnímu obtloustlému sympaťákovi, ale on ani moc neprotestoval, takže bylo všechno v pohodě. Majitel hospody, který lítal okolo, jak kdyby hořelo nám o něm pořád vyprávěl, že je to výborný koulař, ale věřit se tomu moc nedalo. Po chvilce přišla i servírka a zeptala se: „Tak co si dáte k pití?“. Bareš jí odpověděl: „No já si dám Gambáč“. Možná by mu to prošlo, ale to by vedle něj nesměl sedět Mirek, který odvětil: „Tady nejsi od chlastání piva. To si dělej doma“. A Bareš měl po nadějích. Jídlo nám přinesli poměrně rychle, ale na ubytovnu jsme se stejně dostali až okolo 23,00. No ještě jsme trochu pokecali a nahráli pár rozhovorů (hlavně jsme chtěli nahrávat s Barešem, ale vždycky, když jsme se ho na něco zeptali jenom seděl a tvářil se jak zmoklá slepice). Pak už jsme šli spát.
Ráno nás probudil budík v 7,45. Byli jsme mírně rozlámaní, poštípaní od komárů, ale ještě to šlo… Cigi akorát nemohl najít ponožky, které mu (prej) Bareš předešlý večer sežral. Ještě perlička k Barešovi: Když Cigi ráno vylezl z postele, povídá mi: „ Ty vole, jestli dneska první člověk, kterýho potkám bude Bareš, tak budu mít celej den zkaženou náladu“. Po dořeknutí této věty BUCH BUCH na dveře…a hádejte kdo přišel na návštěvu! Samozřejmě Mr.BarešJ.
No nic…s ostatními z naší výpravy jsme se sešli v 8,15 v recepci a vyrazili nakoupit něco k snídani. Rozhodlo se, že dáme na radu toho chlápka s kterým jsme včera seděli v hospodě, ale to naprosto selhalo (no….upřímně řečeno, ani jsem nepočítal s tím, že by nám moc dobře poradil, protože na účtu měl už asi 7 čárek). Osud nás nakonec zavál na náměstí, kde se Karel chytře zeptal nějakých místních slečen a po jejich radě jsme konečně posnídali v pekárně. Po vydatné snídani (čaj s čajem (někteří z nás měli dokonce i koláč)) jsme se vydali na stadion. Do našich disciplín bylo času dost, takže jsme se vcelku nudili. Jako tradičně jsme tedy měli dost času pořizovat fotky nejhezčích závodnic, které se pohybovali po stadionu (tentokrát je jich opravdu hooodně, takže se těšte!). V poledne jsme zašli na oběd do hospody U Bílého lva. Na jídlo jsme čekali asi 100 let, ale bylo ho dost (dokonce tolik, že jsem si kousek masa zabalil do ubrousku a nechal si ho na večerJ - no pak to stejně sežral Jelen… ) a bylo dobrý. Po obědě jsme se vrátili opět na stadion. Cigiho a Bareše čekalo 400m překážek a šli se tedy rozcvičit. Cigi běžel v 1. rozběhu, Bareš ve 3. Upřímně řečeno, Cigimu to moc nesedlo. Dost přepálil začátek, hrozně vytuh a trochu zamet. Šel to asi 1:03, i když osobák má pod 59 sek. Bareš na tom byl o něco líp. Dal asi 59,3 a postoupil do finále B..
V 20,10 jsme šli ještě štafetu 4x100m. Vsadil jsem se s Cejnarem z Dukly o pivo, že je vyřežem jak hady, ale moc nám nevyšly předávky a zaběhli jsme 45,67 (přesto je to ale oddílák). Dukla vyhrála, Spartak skončil jako tradičně na republice 4. Odjeli jsme tedy za stadionu a vydali se na večeři. Hospoda byla zase celkem plná, ale vešli jsme se. Po chvíli k nám přikulhala servírka. Pěkně mě nassrštvala, protože mi začala tykat. Řekl jsem si o ní, že je blbá, a že mi může políbit. Adam měl o ní stejný názor. No…ona asi opravdu blbá byla. Uznejte sami. Nepamatovala si cenu ani jednoho jídla, co bylo na jídelním lístku a když chtěla slyšet, kolik to jídlo tedy stojí, řekla: „Cenu!“. Nebyla ani schopná se na tu cenu do jídelního lístku podívat sama, nebo alespoň slušně poprosit. Aspoň na nás nemusela štěkat jak čokl. No upřímně řečeno, vytočila mě pěkně.
Po jídle jsme se vrátili na intr. Večer nás ještě navštívil Jelen, se kterým jsme natočili rozhovor. Přiznal se nám, že nosí kožený tanga a že je mu smutno, když není v Plzni Pavel Picka. V noci (asi ve 2) na nás údajně ještě bušil Absinth ze Spartaku, ale když jsme to s ním druhý den prokonzultovali, vypadlo z něj, že bouchal na dveře asi ve vedlejším pavilonu. Ráno jsme si po probuzení sbalili věci a v 8,30 nadobro opustili intr. Jeli jsme na stadion, protože holky závodili už ráno. My jsme dopoledne dospávali a před jedenáctou jsme se šli rozcvičit na trojskok. Všechno bylo v pohodě, až na to, že jsem to trochu přehnal s hřejivkou a doslova jsem vařil…Skákalo to nic moc. Nakonec jsem skončil 4. výkonem 13,54. Cigi doplachtil na 12,64 a skončil 15. Nechci se do nikoho navážet, ale opravdu mi to nedá, nepozastavit se u vítěze trojskoku, Jakuba Hůrky z Mostu. Osobně proti němu opravdu nic nemám, ale shodli jsme se s několika trojskokanama a dálkařema, že tvrzení seno a vidle na něj opravdu sedne (kdo neviděl, neuvěří…Skákal v kraťasech, ve kterých Cigi údajně spí a tvrdil, že do dálky letos skočí 730). Rozhodně jsem mu však vítězství přál daleko víc, než Vopařilovi, který byl 2. Gratuluju tedy Hůrkovi a přidávám vzkaz, ať se těší na MČR v hale.
Pak už se nedělo vcelku nic moc. Jenom „atleti“ ze Spartaku běželi 4x400m a následně se hromadně vykoupali ve vodním příkopu. Přeju jim tedy, aby z toho nechytili lepru, ani nic podobného, protože ta voda v příkopu byla prej nic moc.
To už je asi tak všechno, co jsem vám chtěl k republice sdělit. Na příštím mistrovství už budeme startovat za juniory, takže se máme opravdu na co těšit. (to bude maso….)

autor: Kotel

cenzura: nikdo

fotky: to nejlepší je na netu, pokud máte zájem vidět i ostatní, napište do GB a domluvíme se

kovosroti.wz.cz