CHŘENOVICE 2005

LETOS BEZ CENZURY A KDO MI ZA MŮJ NÁZOR BUDE CHTÍT ROZBÍT HUBU TAK AT PŘIJDE.

FRANTIŠEK

Ucelený obrázek získáte pouze když tuto sračku zhulíte až do konce(Divokej Západ)

Jako každý rok,tak i letos nesmělo chybět tradiční soustředění, které jsme všichni prožili ve dnech 12 – 20.8.2005 v překrásném táboře,který se pyšní názvem Přátelství (někteří z nás si zde možná rádi připomenou dekadentní časy).
Na nádraží sem byl nečekaně první,,asi ve dvě,to bylo datum 12.8. léta Páně 2005 no a pak se to začalo slejzat jako švábi na pívo. Jelo nás letos nějak moc moc moc, tři čtvrtiny lidí sem ani neznal,jen staré známé a ty kteří mě asi nemají moc rádi,což je asi skoro celej oddíl. No,ale nechce stranou subjektivní hodnocení a buďme objektivní. Vláček jel tuším ve 14:41 a dokonce nikdo nezmeškal,docela sem se divil, pár lidí zase na cestě chybělo, některé fajnovky si vezly prdel autem, jiní zase přistupovali po cestě. Jinak co dodat no cesta vlakem byla jako každá jiná cesta vlaky Českých drah,takže to docela ušlo,ale pohodlí jako vždy, no znáte to všichni sami. Po přestupu při cestě Sázavským „rychlíkem“ jsem diskutoval s Jindrou a nějak sme se dostali na téma, jak se ho Láďa Čejka ptal na to, jaké by si měl koupit ponožky,aby se mu zlepšily výkony,tak tahle story byla jen předzvěstí toho, jaký sem si nakonec na Láďu Čejku udělal obrázek, ale to se ještě dozvíte v průběhu tohoto výplodu lepší věci.
Už plni vyčerpání jsme jen z posledních sil vyhlíželi kdy už konečně uvidíme nápis Chřenovice na jedné ze železničních zastávek. Letos to byla snad nejdelší cesta mýho života. První co jsme po cestě do tábora potkali byla hospoda u Korfbalisty ( jen tak na vysvětlenou. Korfbalista není sportovec, který hází nějakým míčem do koše, ale je to výčepák, který rád připisuje svým hostům čárky na lejstra navíc.). Ani most jsme moc nerozhoupali.
Na to, že už sme si mysleli že víme jakej máme srub, a ti co jeli autem tam měli už většinu věcí,tak sem se teda šeredně sekli a ještě sme ten správnej jak dluho hledali,jen proto že nějakej kretén dal na dveře 1A a na klíč číslo 50,tohle se může stát jedině totálně vypaštikovanýmu jedinci a ještě ne z rodu homo. Tak sme se zase najdenou ocitli v místnosti,kde sme se pomalu štítili šáhnout na polštář peřinu a vkročit na matrace to už vůbec ne a tak na tom byli zase nejlíp ti,kdo měli vlastní spacák. K véče byl zase nějakej blaf, kterej bych nedal ani psovi, možná ani žádnýmu živýmu tvorovi, nějaká podezřelá sekaná s bramborovou kaší. Velkou důvěru k tomu neměl asi nikdo. Už ani netuším co se dělo potom,ale vím,že sme pak opět zašli do podniku který nese to honosné jméno „U korfbalisty“ a dali si nějaké to pivečko, dvě, tři, někdo možná i víc,ale to ani nestojí za řeč. Co ovšem stojí za řeč byl zase žvášt toho brejlatýho blbečka, kterej nás hnedka první večer upozorňoval, že jestli se mu ztrátí jediná sklenice od Granáta, tak že on ztratí nervy a nebude se s náma mazat.. Si asi myslí jak je chytrej,ale jo pěknej čurák,že prej kradou malý i velký.
Co si tak myslíte, že bylo k snídani, asi všichni uhodnete, že rozmixovaná sekaná a byla z toho krásná chutná pomazánka a tak sme si radši dali chleba s medem,teda aspon někteří (ten byl u našeho stolu). Pak následovaly první tréninky a první obavy z toho abychom se nemuseli mýt studenou vodou,což by první den nebylo asi příjemný. I když sme si řekli že se budeme snažit udržet u nás ve srubu pořádek,tak asi všichni uhodnete jak to dopadlo, v 10-ti lidech (Cvéťa ještě nepřijel) se to prostě nedá zvládat. K obědu zase nějaká sračka,mám dojem že nějakej guláš, nějakej ten chcíplej guláš,co by nesežralo ani prase. Tohle nás nasralo a tak sme začali psát jídelníček a odhadovat co bude příště k snídani. Jo a abych nezapomněl,co bylo taky velmi příjemný,tak to bylo ranní probuzení, většinou tak kolem 6 – 7 hodiny, kdy jako první šel běhat Alex a Láďa Čejka a pak šli zase něco dělat Cvetlerovci,tak to dokázalo pěkně nasrat,když se chce člověk aspoň trochu vyspat. No ale vraťme se zpět,nadešel polední klídeček a pohodička a pak zase trénink a pak večeře,tuším že byly nějaký divný hamburgery s bramborem.
Už v pátek, když jsme přijeli, si Alex všimnul upoutávky na místní disco s DJ Rohlíkem a mělo se konat v Budčicích v sobotu. A protože sobotní večer nastal, šlo to komando kubánských boxerů ( cigo, kotel, alex, kuba, michal alias votevřená nevycválaná huba v boji ) omrknout. Nejdřív se komando posilnilo budvarem na nádraží a pak vyrazilo balit místní vidlačky na tom skvělym disku ( druhá varianta byla rozmlátit rohlíkovi kokos a rozdrobit ho na strouhanku a pak michal vyvolá bitku s vidláky ). K překvapení všech na disku v budčicích nebyl žádnej rohlík ( byl tam jeho padesátiletej zástupce, kterej tam pouštěl hrozný venkovský smažby. A navíc tam nebyli žádný vidlačky, ale byli tam jenom nějaký děcka. Věkový průměr asi osm let. A ten průměr zvyšoval jeden exot ( něco jako bareš ), kterýmu bylo asi patnáct a zkoušel to na ty děcka. Tak se celé komando přesunulo z5 ke korfbalistovi.
Tam už seděla půlka kovošrotu včetně školky ( starší žáci atp. ). Zajímavé bylo, že nejvíce to raztáčeli ti nejmladší...my starší jsme jenom pili na chuť, ale oni závodili v chlastu. Odešli jsme docela časně a doufali, že se dobře vyspíme...To se však nenaplnilo, protože až do půl třetí se každých patnáct minut někdo coural z hospody a vždycky nás vzbudil.
Nastalo ráno.
Rána docela chladná no ale dejme domu,neděle byla jedním z mála dnů, kdy bylo hezky, pak to počasí šlo pěkně do prdele. Ale co k snídani vánočka k obědu nevím a k večeři už vůbec ne. Tréninky jako vždy,někteří makali jak šroubi (skupiny Mirka,Cvéti) a jiní tomu moc nedávali což se dalo předpokládat když tomu nikdy skoro nic nedávali (skupiny Karla,Petra). Ovšem abych nezapomněl, návštěva sprch stála opět za to.za ten rok se tam nic nezměnilo,vlastně ano,sprchy jsou ještě v dezolátnějším stavu a divím se,že se každý odvážil do nich vkročit a wc o těch už ani nemluvím,jediný místo,kde to je aspoň trochu kulturní je na vedoucích mužích. No jo holt pan Kučera nemá na to aby tento objekt nějak vylepšil,se divím že tam vůbec ještě je.
Petr Behenský zase jako každý rok přišel s tím, že bude turnaj ve vojebale,a tak sme se většinou všichni přihlásili a pak toho ve značné míře litovali,protože nás to někdy trošku omezovalo a nemohli sme jít s kámošem tam kam sme chtěli,poněvadž jsme museli jak blbci čekat na to až odehrajem.
K jídlu už se radši nebudu vyjadřovat,sami víte jaké to tam bylo a kdyby náhodou někdo chtěl ještě navštívit toto rekreační středisko,tak abychom ho náhodou neodradili.
Ještě bych se zastavil u toho zoufalce koníčka. On má asi hodně velké mindráky a tak hodně paří a smaží u korfa až do raních hodin. Pak toho na tréninku moc nevydrží a ani do řeči mu moc není. Jednou mi ale na tréninku vyzradil jeho doposud nejerotičtější zážitek života. Vyprávěl mi o tom, jak se vraceli ještě s nejmenovanou hráčkou míčových her a ještě s celým pařícím gangem ( zaspal, Stanzim..) a nakonec ta nejmenovaná házenkářka ležela na Standovi v posteli..Kůň na ně skočil a bylo po všem.
Malinko bych poskočil do dnů dalších,abychom se dostali k zajímavějším věcem. Středeční večer stál opravdu za to.Mě bylo blbě,tak sem z toho málem nic neměl. Ale u korfbalisty se děly zajímavé věci. Kůň se přišel ožrat, fotky na webu vypovídají za své, jen se koukněte. Kůň měl asi dvě pivča,nějakou tu vodku ( asi 2) a jednu zelenou myslím a byl velmi veselý. Když přišli pánové Jindra a Vypaštikovanej Vopičák zpět k nám do srubu tak přivedli Koně již v dobré náladě. Nikdo z nich asi netušil že je už Cvéťa doma ve svém prckumbále a tak Kůň začal něco zpívat a poskakovat jak zběsilej. Skonšilo to písní Du hast kdy vyšel Cvéťa z postele a prohodil pár slo: „Už vím kdo je největší kterén kterej dělá atletiku“ a „jestli se tu pobleješ,tak to sežereš“. Když kůň slyšel tato slova, tak třikrát zavrávorat a spadnul do tašek na zemi a také se třikrát zvednul zpívajíce „ DU DU HAST“ a mlátíce cvéťu prstem do obočí nebo do hlavy.Za těchto okolností jsme radši Koně odvedli ven a opřeli jej o lampu veřejného osvětlení,kde mohl v klidu vyrábět pizzu. Já byl na koně pěkně nasranej,protože mi bylo blbě a chtěl sem se vyspat a ten kterén tam dělal bordel,tak sem myslel že ho zabiju. Koník se prej už do rána nepoblil, takže ani nebylo co uklízet. Nejvíc sem se těšil na to,jak Kůň bude vypadat na těch kopcích ve čtvrtek. K snídani bylo kakao a tak sme jim říkali, že si mají dát radši čaj a pořádně kousat a šeredně sme se jim tlemili. Ale po kopcích na tom byl nejhůř Stanislav,ten to vyhodil někde nahoře,Kůň překvapil. Ale překvapil jenom kvůli tomu, že si v noci strčil prst do krku a všechno to svinstvo šlo ven. Ráno už měl čisté tělo ( alespoň tedy zevnitř..zvenku se to nedalo říct ) a mohl docela solidně odběhat masové kopce

Dalším špekem je vyprávění Cigiho:

Ta story asi mluvi za vsechno a ukazuje jak je vypastikovanej.
Byli jsme ve ctvrtek s kotlem ve sprse a nahodou tam byl i Lada. Lada mel jako obvykle par pul minutovejch zaseku ale nakonec se mu nejak podarilo se taky umejt. Kdyz jsem se pak utiral mokrym rucnikem, tak jsme nejak zacali mluvit o tom, ze kdyz clovek projde kolem ty sprchy, kde se Lada sprchoval, tak ze se malem oparil varici vodou.. TO se totiz stalo mne. Lada pro. to mel jednoduche vysvetleni. Rikal, ze se sprchuje Varici a navic studenou vodou.. ( to jsem mu teda naznacil, ze ja se tak y sprchuju varici a zaroven studenou vodou ), ale to melo hacek. Jeho sprcha byla trochu pobouchana a trochu stikala vodu do strany. On me presvedcoval, ze voda, ktera strikala do okoli sprchy, je jenom ta varici a na nej tece varici a studena voda..( asi myslel vlaznou ). Asi si myslel, ze tepla a studena voda mohou putovat oddelene. Radsi jsem mu nevyvracel tuhle ideu a nechal jsem ho zit v slastnem sneni a bolestech.To byl kratky pribeh o zivote ladi. Je totalne sjetej ale fakt bylo hodne dobry bejt primo u toho a poslouchat ladu, jak rika tyhle zvasty.

Mimochodem Láďa mi přišel divnej už například na lize v Táboře,kdy tam chodil po stadionu a někdy se málem střetnul s lidma kteří tam běhali,fakt úplně mimo a pak Kotlovo vyprávění ve vlaku mě v tom utvrdilo. Láďa se Kotla ptal jaký by si měl koupit ponožky,aby mu šel výkon nahoru,tak tohle sem fakt nepochopil. A v Chřenovicích tomu nebylo jinak,Láďa tam někdy chodil sem a tam totálně mimo jak když má vokno nebo co. Mám dojem že právě ve čtvrtek se mě ptal za 10 minut 12,kolik je a já mu říkal aby do bazénu nechodil,že už bude oběd.za půl hoďky sem ho ve srubu potkal znova a on se ptá : „to už asi bude oběd co?“ Tak nevím,ale obrázek si udělejte sami.

V pátek po tréninku sme se šli rozvalit k bazénu a pustili si nějakou music. Pak se tam nasrali i mladý a byla tam i ta házenkářka co si asi o sobě hodně myslí.Urodil se mi v hlavě nápad, co kdybychom jí hodili do vody ve věcech. Cigo se k tomu nejdřív neměl,ale když se mě pak zeptal,zda jí tam hodíme,tak sem nečekal a šel jí odchytit. Hodila tam horizontální půlotočku,myslím si že styl byl dobrej,ale ještě by to chtělo zapracovat na výrazu a nemlátit všechny kolem sebe. No nebyli sme jediný kdo jí tam hodil,vykoupala se několikrát,ale říkala si o to sama pořád za náma lezla, evidentně chtěl někoho sbalit,ale narazila :-D
Odpoledne jsme neměli co dělat, takže jsme přemejšleli nad různejma blbostma a skopičinama. Jedna z nich byla sázka s Alexem, že si namaže koule hřejivkou. Podmínkou sázky bylo, že to vydrží hodinu a za to dostane celkově šest piv. Alex do téhle sázky samozřejmě šel. Všichni byli plni očekávání, co s ním tenhle kouzelný elixír udělá. Normálnímu člověku stačí, když si zapomene umýt ruce od hřejivky a pak jde na malou a hned má slabé chvilky. U Alexe ale člověk nikdy neví. Je to ocelovo-betonový-ukrajinský muž a ten může být odolný vůči čemukoli. Tak asi v půl druhé začala akce a alex si začal masírovat jeho slabiny. Zezačátku se mu to líbilo a přinášelo mu to uspokojení. Jenom mu vadilo, že „mastička“ studí. Když mu Cigi řekl ať už přestane mazat, že to stačí, tak se najednou alex svalil k posteli za vyřvávání : „ty píčo..ahhaa.....ty zmrde píčo..aaaaaaahh“.Takhle se tam válel asi deset minut, potom už začal vyměšovat ústy, tak jsme mu radši navrhli, ať toho nechá a jde si ty slabinyy umýt studenou vodou. To byla ale další léčka na alexe, protože když si člověk meje „svaly“ namazané touhle tekutinou, tak to pálí ještě víc. No co se dalo dělat, někdy to umejt musel. Takže přežil ještě dalších patnáct minut ohně mezi nohama a pak se vypotácel ze sprch s lehce mokrejma kaťatama...Celý odpoledne pak odpočíval na posteli a u vody. Měl kliku, že ho Viktor nevytáhnul běhat nějakou šestnáctku. To by umřel už u brány tábora Přátelství. Ale protože byl odvážnej kluk, tak mu cigi slíbil jedno pivko.
Pak to opět v bazénu pokračovalo soutěží v hodu házenkářkou a evidentně se jí to líbilo, možná i vzrušovalo,co já vím,ale pořád za náma lezla. S Cigim sme se dohodli že jí totálně večer sjedem. Do hospody sme jako první šli já Kotel, Cigo a homo erectus (homeboy). Pak přitáhli další a s nima i házenkářka. Překvapil mě Míra,ten začal pěkně z ostra, hned do sebe začal házet panáčky a tak sme ho Kotel já a Cigo pozvali na jednoho aby toho neměl málo a Lída ho pak musela krotit,škoda že tam nezůstal do konce. Ale přišla házenkářka tak nadešel náš čas. Sme jí Cigo a já koupili panáka,pak dvojitou vodku s džusem. Naše hrdinka asi po druhý vodce s džusem začala vyprávět nějaký sračky,jak už má asi pátou a po pátý to byla už desátá (kdyby si náhodou chtěla stěžovat,tak tohle vím od Alexe, kterej jí sledoval), takže to tak slavný taky nebylo jak říkala,ale doufám že sem jí moc neurazil tím co sem tu napsal a nepoškodil její image. Jindra jel jak prase, já měl v sobě tři dvanáctky a von už asi pátého granáta a ještě k tomu ten gumák začal už panákovat,seděl tam u toho stolu jako paša s hlavou dolů, na ní kapucu a jen tak pokyvoval hlavou. Terezka dodala že je roztomilej, když je nalitej. No co když už začínala být velká zima,tak sme se přesunuli dovnitř, kde zábava pokračovala v nastoleném tempu,takže skoro nuda. Já sem šel uložit Terezku, protože jí nebylo dobře,takže nevím co se tam pak dělo.Akorát vím že když sem zrovna chcal u srubu tak prošel Cigi s házenkářkou a byli nějaký veselý, tak sem si říkal že už je asi vymalováno a dodneška nevím co se stalo. Kotel to zakotvil nakonec v jídelně s nějakejma dvěma roštěnkama, který se na něho u snídaně velmi ale velmi usmívaly, takže všichni měli nejenom veselý ale možná i zajímavý večer.

A co dodat dál,nějak sme se zpakovali, uklidili bordel který po nás každý rok je, poobědvali gulášek s těstovinami a vypravili se na vlak. Já jak kretén sem tam nechal polovinu věcí (nabíječku na mobil a discmana). Ještě že tam někdo po náš byl a vzal mi to.
Ještě ve vlaku sem usnul tak že do mě Terezka s Láďou Čejkou museli v Červanech mlátit a kopat aby mě vzbudili a ani to málem nepomohlo.

Tímto bych ukončil reportáž ze soustředění který bylo zkrvený hlavně díky hnusnýmu podělanýmu počasí, který teda letos stálo za hovno jen co je pravda.

PS: Láďo, pokud to čteš, tak se zkus zamyslet, jestli nejsi občas trochu mimo. Jestli třeba nemáš čas od času takový delší záseky okna atp. Nikdo neví přesně čím to je. Možná si zamilovanej po uši ( to teda určitě ) možná na tebe doléhají ty tvrdé tréninky. Východisko zkus najít sám. Ale zkus o tom aspoň přemejšlet.
Slib nám, že vo tom budeš co : pře-mej-šlet!