_Velký Chlumec – Akce u Eidama na chatě 2003 – 3. ročník:

Autor: Jan „Kotel“ Kotrouš

Foto: to nejlepší na netu, pokud chcete vidět ostatní, napište do GB, domluvíme

Cenzura: Necenzurováno

kovosroti.wz.cz


Letos jsme se opět rozhodli pokračovat v tradici našich letních akcí. Tentokrát se jelo pařit k Adamovi Hlouškovi na chatu do Velkého Chlumce. S účastí to vypadalo od začátku skvěle, ale jak už to bývá, všichni se na to vysrali, ( a mě pěkně nasrali ). Takže v pondělí 7.7. se na pražském Hlavním Nádraží sešlo v podstatě tradiční jádro, squadra azura, tedy Adam Hloušek, Šimon Kohout a já – Kotel. Mohlo být i líp, ale Lubošovi Jindřichovi se ženila sestřenice, Tom Bošek a Weis z Jeseniovky jeli do zahraničí, Cigi odjel s rodičema kamsi do prd*le….Ale to je vlastně jedno…
Vraťme se tedy do vlaku…Zavazadel jsme s sebou táhli fakt celkem dost (třeba Šimon sebou vezl elektrickou kytaru a kombo – respektive to kombo jsem táhnul já, ale nelituju toho). Jízdenku jsme koupili hromadnou, ale až z okraje Prahy, protože já a Adam jsme měli tramvajenky. Když pak přišel průvodčí, Šimon to s ním nějak ukecal a na jízdu po Praze dostal zavazadlový lístek. Přestup v Zadní Třebáni proběhl podle plánu a výstup z vlaku v Osově taky. Chata byla vidět už z vlaku a byla to k ní pěkná štreka. Já a Šimon jsme chtělí jít radši do hospody a před náročnou cestou se pořádně upravit (posilnit J). Když nám ale Adam řekl, že hospoda je dál než chata, šli jsme radši do chaty. Trošku jsme cestou brblali, že je to hrozná dálka, ale nakonec jsme to s přestávkou nějak zvládli.
Chata byla fajnová – dvoupatrová se sprchou a splachovacím záchodem. Adam uložil mě a Šimona na manželskou postel a sám si lehl na svou vlastní. Pak jsme se šli tak nějak projít okolo chaty a okouknout, jak to tam vlastně vypadá. Vrátili jsme se akorát na večeři. Dali jsme si guláš, který vařila Adamova máti (sice ho bylo hrozně málo, protože ho Adam užral už doma, ale aspoň něco). Jako přílohu jsme uvařili (přesněji jsem uvařil) knedlíky. Podle mě byli celkem dobrý. Akorát se nějak trošku spekli a byly děsně mokrý, protože jsem dal do hrnce moc vody. Kluci sice měli kecy, že se to nedá žrát, ale já jsem snědl všechno a vyvrátil tak jejich tvrzení. Večeři jsme vyrazili prolít do místní hospody. Byla celkem v poho. Staropramen desítka za 16,-. Sice si nás všichni vesničani celkem dost prohlíželi, když jsme tam vlezli, ale srali jsme na ně. Chtěli jsme se jen lehce rozchlastat, tak jsme dali jen 3 pivka a já klobásu a Adam utopence, Šimon sušil hubu a žebral. Do chaty jsme přišli myslim docela brzo, asi tak o půlnoci. Tam jsme načali Slivovici a Metaxu a Fernet si nechali v záloze. Šimon pak taky vybalil elektriku a zahrál nám. Spát jsme šli brzy.
V úterý ráno asi v 10 mě probudila SMSka od Alexe Petronyuka, že je na cestě (slíbil, že za náma přijede na kole). Něco jsme posnídali a šli jsme s Šimonem na nákup. Adam mezitím sekal travku. Když jsme přišli do sámošky, vykoukli na nás dvě „turbo diesel“ baby, z nichž jedna měla kníra. Byli jsme trošku v šoku a tak jsme v krámu vypadali jak hovada. Vypadalo to asi takhle: Baba s knírem: Tak co chcete? Já na Šimona: Hele co vlastně chceme? Šimon na mě: Já ani nevim….Já na Prodavačku: Jo já už vlastně vim…chceme rohliky. V takovémto stylu se odehrával celý nákup až do konce. Prodavačka se nám nehorázně řehtala a my jsme všechno završili tím, že mě spadla na zem kšiltovka a Šimonovi při placení dvacetikoruna. Pak se nám ještě ta kráva s knírem snažila vnutit hořčici, ale my už jsme radši vypadli. Před polednem akorát přijel Alex. Řikal, že domu musí odjet ve čtvrtek ve 3 ráno (podotýkám, že na kole do Prahy to je asi 70km). Alex sebou přitáhl asi 10 lahváčů, 2 krabice odporně hnusného vína a hlavně tuny žrádla. K obědu jsme uvařili špagety. Alexovi jsme hned na uvítanou nalili asi 3 panáky a čtvrtý mu přidali do vody se šťávou. Nebylo se ani co divit, že Alex zachvilku řádil jak dělo. K obědu jsme kuchtili špagety. Vypadali fajnově až do té doby, co se k nim přihnal Alex a hodil do nich půl hroudy másla. Pak už to nebyly špagety, ale spíš hnusná špagetová kaše. Všichni si říkali zlatý knedlíky a nějak to zhnuseně sežrali. No myslim, že jsme se shodli všichni s tvrzením, že jsme plně navázali na loňské kuchařské výkony Jiřího Ciglera a v mnohém ho i předčili ( viz. Reportáž chata kozojedy 2002 a Cigiho rýžový nákyp ). Po obídku jsme se šli lehce vykoupat do rybníka což probíhalo takovým stylem, že na mě Alex skočil, když jsem byl po kolena ve vodě. Voda nebyla moc teplá, spíš pěkně ledová a tak jsme se na koupání vysrali a šli jsme si zahrát fotbálek na místní fotbalák. Fakt pohoda…Pak ještě Alex se Šimonem jeli do Hostomic aby zjistili, jestli se okolo nepořádá nějaká pařba. Šimon pak trochu na Alexe nadával, ale jinak v poho. Večer jsme ani nešli do hospy, ale chlastali jsme z vlastních zdrojů a u toho jsme grilovali a stříleli ze vzduchovky ( přesněji řečeno rozbíjeli jsme vzduchovkou všechno co bylo nablízku – 2 lampy u sousedů, cedulku na vratech, okap u kůlny, sloupky od plotu aj. ). Maso z grilu bylo první jídlo, které se dalo jakž takž žrát, takže jsme se konečně pořádně nadlábli. Alex se uplně neuvěřitelně ožral, hučel a furt si s náma připíjel. Pak večer usnul už asi v 9 na Šimonově kytaře. My jsme ještě lehce dojeli něco z vlastních zásob a zalehli asi v 1 hodinu.
Ve středu ráno ( no…jestli se dá říkat v 11,00 ráno..) jsme se probudili opět docela v pohodě. Posnídali jsme to co nám zbylo a se Šimonem jeli na nákup do Hostomic. Když jsme se vrátili, poobědvali jsme polívku „plný hrnec“ a protože odpoledne propršelo, byli jsme na zahradě a stříleli ze vzduchovky. Večer jsme vyrazili opět do hospody. Alex furt řikal, že musí jet ráno ve 3 domu a tak jsme ho chtěli pořádně ožrat, aby byla ňáká sranda. V hospodě jsme já a Alex hned nasadili pověstnou „Kotelspeed“ a udrželi jí takřka 2 hodiny. Šimon byl neustále v těsném závěsu za námi, Adam se držel asi o pivo a půl zpět. Největší sranda ale byla, že Alex byl už po třech pivech uplně na sračky a chodil každé 3 minuty uchcávat. Prostě vyloženě prolejval. A to nekecám! Když jsme byly asi v půlce sedmého piva, přišel k nám hospodský a povídal Alexovi: „Hele kdyby ti bylo blbě, tak běž ven, ať to tady po tobě nemusim uklízet“. Trochu jsme na sebe s Adamem a Šimonem pohlídli a řekli, že to už je hodně špatný a že nás má ten hospodskej prohlídnutý. Adam ještě objednal sodovku, kterou Hospodský neprodleně postavil přímo před Alexe. Alex se po chvilce zvednul a šel ven. My jsme ještě dopili sedmé pivo, zaplatili ( Konečná bilance byla Kotel 7 piv, Adam 5 piv, Šimon 7 piv, Alex 7 piv ) a šli jsme ho hledat. Nalezli jsme ho jak leží na lavičce a pod ním koláč v průměru asi 30cm – fakt síla J. Já jsem sebou párkrát seknul na zem a zpíval jsem internacionálu a „přes spáleniště“. Jinak jsem byl celkem v poho. Alex už taky stačil trochu vystřízlivět, takže cestu do chaty ušel po svých akorát se občas zastavil a blil. Já jsem se radši opíral o Šimona a o Adama. Nakonec jsme nějak zdárně dorazili. Pustili jsme muziku – nejdřív Redhoty a pak, protože jsem byl úplně na sračky, jsem pustil techno a začal trsat. Já teda techno normálně úplně nesnášim, ale jakmile jsem pod parou, snesu všechno – i dechovku. Alex mezitím lehce blil, Šimon hrál na kytaru a Adam mi dělal baterkou stroboskop…Prostě bordel. Zalehli jsme asi v 1 hodinu. Ještě se nám pak chtělo na záchod, ale nechtěli jsme scházet dolu a bylo otevřený okno, tak si asi dovedete představit, co jsme udělali. Ráno okolo 4 hodiny mě probudil podivný rachot a rozvícené světlo. Pak už jsem spatřil Alexe a všechno mi došlo…Napadlo mě, že Alex opravdu pojede do Prahy v noci na kole…Vzbudil jsem Šimona, ale on na mě jen nechápavě čuměl. Asi až na 3. pokus se mi podařilo mu vysvětlit, že Alex odjíždí. Pak už nás Alex vzbudil – bylo asi 4:30 ráno – a my jsme ho šli vyprovodit. Ještě jsme se ho na poslední chvíli snažili zastavit, ale on furt říkal „První strom je můj“ a odradit se nenechal. Odjel asi v 4:40 ráno a zůstala po něm jen poblitá mikina, kterou mu půjčil Šimon.
Ráno jsme se probudili asi v 11:30 a posnídali to co zbylo. Pak jsme se šli plavit na rybník ve člunu. Vzali jsme si sebou pivka, slivovici a ňáký jídlo a (p)opalovali se. Asi ve 3 nám došlo, že jsme ještě neobědvali, takže Adam šel do chaty připravit gril. My jsme mezitím se Šimonem brázdili místní vody a buzerovali žáby ( plašili jsme je ). Po obídku jsme šli opět na loď. Večer jsem vařil já – rozhodl jsem se pro gurmánskou pochoutku – Buřtguláš – Brgul ala Kotel. No jedinej problém byl, že jsme měli málo brambor, tak jsem je nahradil moukou. Výsledkem byl opět překvapivě hnusný slepenec, který zůstal na talíři i když jste ho otočili vzhůru nohama. Já jsem snědl všechno a kluci se v tom zase jen porejpali. Pak jsme šli do hospy, kde sme já a Šimi urazili asi 8 kousků, Adam zůstal na pěti. Cesta do chaty probíhala celkem v klidu. Pak jsme ale dostali ďábelský nápad – šli jsme se plavit na člun a vzali sebou lahváče. Já už si to moc nepamatuju, ale vim že jsem tam nějak usnul a ty dvě hovada mě tam nechali, probudili mě až asi ve 3 ráno, když byli chcát. Pak jsme šli dospat normálně do postele.
V pátek ráno jsme se probudili se slušnou kocovinou, nasnídali se a vyhnali Adama na nákup do Hostomic. Mezitím jsme s Šimonem uvařili rýži s nějakou omáčkou. Docela se to i dalo sníst. Odpoledne jsme opět jezdili na člunu a koupali se. Pak jsme šli na vlak pro Ondru Pospíšila. Ten přejel zastávku na které se mělo vystupovat, a tak jsme mu běželi naproti po kolejích na další. Když Ondra dorazil do chaty, snědli jsme polívku a šli do hospy, ale né do tý stejný jako předtim, ale do nějaký jiný. Tam jsme dali zase něco okolo sedmi piv, Ondra o něco víc a za bujarého zpěvu jsme šli do chaty. Tam jsme se dodělali Slivovicí a Metaxou a Ondra ještě nějakým tím lahváčem. Šimon hrál na kytaru a já se válel v křečích po zemi pod heslem „Feeling the music“. Spát jsme šli někdy k ránu.
Probudili jsme se někdy v 11:40 a rozhodli se, že večer pojedem domů. Takže jsem tak nějak celý den balili věci, stříleli ze vzduchovky a házeli šipky a různě podobně jsme demolovali chatu. Já jsem ještě stačil rozbít šipkou okno od kůlny a pak jsme už valili dom.
Vlak byl prázdný a tak jsme seděli. Po tom rozbitém okně jsme měli lehce demoliční náladu, takže jsme docela dost nadávali. Na přestupu v Zadní Třebáni jsme pak potkali nějaký cyklisty. Ty si mezi sebou povídali a jeden z nich říkal: „Doufám, že nebudou ve vlaku nějaký konflikty kvůli kolům“. To ale netušil, jak nám nahrál na smeč…Šimon mu polohlasně odpověděl: „To si piš, že budou ty zmrde!!!“. Cyklista ho asi slyšel, protože se ohlédl, ale to nám bylo jedno. Ve vlaku do Prahy jsme si pak ještě dělali srandu z nějakejch jak říká Šimon „The diesel power“ holek. Na hlaváku jsme vystoupili okolo 21,00, rozloučili se se Šimonem a tím tahle super akce skončila.
PS: Příští rok jedem na čundr do Českýho ráje a na všechny, kdo se na to vysrali letos, budem srát příští rok.